„Hledám hřeben, svůj hřeben, před chvílí tady ležel, vždycky mi ho někam dáte“, rozčiloval se můj manžel, „mně z toho laskavě vynech, ano“, odsekla jsem. Pravda, ale je, že jsem ho někde taky viděla ležet. Vstávám od stolu, pohledem přejíždím místnost, přecházím do ložnice, kde má můj muž pracovní stůl a vida, mezi různými účtenkami, zahradnickými nůžkami a směsicí zaručeně potřebných věcí, leží – hřeben. „Tady je“, beru hřeben a podávám ho majiteli. „Aha“, zní děkovná odpověď a mlčky si schová hřeben k sobě do pracovní tašky. Je klidně možné, že jsem ho tam sama přemístila z kuchyně, kde ležel bez povšimnutí pár dní.
Můj manžel je zahradník a za ta léta společného soužití jsem si zvykla, že naše ložnice čas od času připomíná zahradnický sklad. Jsem tolerantní a podporující manželka. Když jsem poprvé viděla tento hřeben, opravdu mě nenapadlo, co to vlastně je, složený vypadá jako nějaká zahradnická pomůcka, už nepátrám, jaká a případně na co, moje zvědavost otupěla, ale z tohoto se nakonec vyklubal hřeben.
Něco jako hřeben nebo fén, to jsou předměty, které já už řadu let nepotřebuji, třeba zrovna když se chystáme na dovolenou, tak si chlapci balí šampon a další hygienické propriety a já je upozorňuji, aby si zabalili i hřeben, ten ode mě nemůžou očekávat, že ve chvílích, kdy chtějí pečovat o svůj vzhled, vytasím. Svoji plešku si česat nepotřebuji, a tak ve své domácnosti čas od času škodolibě pozoruji hledání předmětů typu hřeben. Život může být tak jednoduchý a jak zpívají Monthy Pythoni: „Vždycky se dívej na život z té světlejší stránky“.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Povidka Hřeben má úchvatný závěr jak se dívat na život z té lepší stránky a samotný předmět doličný má fascinující tvar průzorů zřejmě sloužících odvětrání po použití , stejně jako je potřeba „odvětrat“myšlenky po právě prožitém všedním dni 👍😍
Teda to je trefné, všichni potřebujeme odvětrat! Děkuju!