Vánoce už jsou za námi a já vzpomínám a trochu porovnávám.
Jak jsme je trávili před lety jako děti, před pár lety, když byly děti malé anebo třeba loni.
Samozřejmě situace se odvíjí od toho, jestli máte například děti a kolik a jak jsou staré. Je tam spousta podmínek a otazníků.
Letos syn poznamenal, že nějak kašleme na tradice a nějak to vůbec neprožíváme.
Trochu se mě to dotklo, protože mně nepřijde, že bysme něco dělali extra jinak než loni nebo předloni.
„Tak to mi teda vysvětli, jak to myslíš, vždyť máme stromek, ke Štědrovečerní večeři řízky a bramborový salát, televize jede celý den (a já za to nikomu nenadávám) a nějaké dárky se pod stromkem také zřejmě urodí“, takže jako matka jsem se cítila poněkud ukřivděně. Matky pluku, taky byste to tak cítily, že?
„Ale ne, mně se to jako líbí, jak to neprožíváme a jsme jako v pohodě“, furt jsem to nechápala a naléhala jsem na vysvětlení.
Tak třeba: nikdo se nepřevléká do nějakých svátečních ohozů a jsme ve svém domácím mundůru, tepláky, legíny, více či méně zamaštěná trika. Ano to je pravda, ale mně za ta léta už zkrátka došla energie, přemlouvat 3 muže, aby se ke stolu zkulturnili, zřejmě únava materiálu, přehodnocení priorit, řekla bych. Máte to stejně? Prosím, řekněte, že ano!
Další příklad uvedl, že jakmile se dosmažování řízků chýlilo ke konci, pronesla jsem: „Tak co už se najíme teď, ne?“ Bylo kolem 15té hodiny, což bylo pro všechny překvapení, že nebudeme čekat, ale prostě jdeme rovnou jíst bez nějakých oficialit.
Člověk (žena) se musí přizpůsobit většině rodinné smečky, hlavně v rámci zachování SVÉHO zdravého rozumu, ostatní jsou v pohodě nepřetržitě. Faktem bylo, že jsme měli doma babičku na propustce a ta musela být zpátky v instituci do 19 hodin, takže na nějaké velké lelkování nebo chcete-li rozjímání nebyl úplně čas.
Upřímně řečeno, asi to zas nehrálo tak velkou roli, zkrátka otěže jsou povolené. Má cenu se rozčilovat a přitahovat? Myslím, že nechám otěže povolené. Co myslíte, měla bych zas přitáhnout?