KOVOŠROT

Když se řekne kovošrot

Když se řekne kovošrot, představím si změť železných nefunkčních věcí, například zrezivělé trubky, polámanou kovovou postel, rozbitou lampu a podobné skvosty.

Vždycky jsem žila v domnění, že když jdete autobusem, tedy přesněji řečeno dálkový autobusem, řidiči uvítají drobné, pro tyto příležitosti jsem si dávala velký pozor, abych drobné u sebe měla.

Platit lze i jinak než penězi

Dá se pochopitelně platit i kartou nebo tzv. peněženkou (přes mobil), ale technika je technika a stane se, že terminály nefungují a pak je nutno se vrátit k osvědčeným platebním metodám, jakože vytáhnete peněženku nebo zalovíte v kapse a při troše štěstí naleznete nějaké peníze – drobné.

Nedávno jsem byla svědkem toho, že ne všichni řidiči jsou nakloněni mincím. Seděla jsem zrovna na sedadle přímo za řidičem, zaplatila jsem za svou jízdu padesátikorunovou mincí, takže jsem měla jízdné přesně a spokojeně jsem se usadila.

Jsem já snad nějakej kovošrot?!

Hned další zastávku nastoupila slečna a zalovila v peněžence a vysázela panu řidiči přesnou sumu v drobných, řidič nevděčně zamumlal, že jí to příště vrátí, slečna nechápala ani já ne, ale nikdo nic neřešil a jelo se dál.

Další zastávku nastoupila nová cestující a ta suverénně začala lovit mince po všech kapsách a nakonec jich měla hrst a tu položila na příslušné místo před řidiče, tomu už vytekly nervy: „Jsem já snad nějakej KOVOŠROT?!“

A peníze odmítl, slečna byla zmatená (stejně tak i já, čekala jsem, že řidič bude jásat a radostí nadskakovat na svém řidičském trůně, ale měla mě varovat jeho první reakce).  „Potom mám ale jen dvě stě korun“, špitla cestující a vytáhla 200 korunovou bankovku, řidič popuzeně zagestikuloval, že teda bere. Vrátil jí nazpět a jeli jsme dál.

Jediná jistota je nejistota

Z toho plyne ponaučení, že není nic jisté, ani to, že řidiče potěší úhrada jízdného v mincích.

Buďte tedy ve střehu, mějte připravené všechny možné varianty na placení!

Člověk totiž nikdy neví 🙂 .