Jak jsem zachránila psa

Rozhlížející se knírač

Jak tak bloumám, přemýšlím si o všem možném, všimnu si pobíhajícího  knírače, který jednu chvíli běží sem, podruhé s čenichem k zemi zas tam, pak se zastaví, rozhlíží se, za někým se rozběhne a pak se zas zklamaně zastaví.

Sakra, že by se ztratil? Fakt se mi nechtělo nic řešit, tak půjdu dál, však on si ho páníček najde. Pomalu jsem si šla po svým. Otáčím se, knírač zmizel. No uf, tak dobrý. Za chvilku se otočím a zas ho vidím, jak stojí na místě, hlavu si může vykroutit, trochu zakňučí, přešlápne na místě. Tak nic, půjdu se podívat, jestli nemá na obojku nějaký přívěšek a tam telefon, jeden telefon to vyřeší a bude. Třeba se majitel zrovna objeví na obzoru, jak už to tak bývá.

Hlavně opatrně

Jdu k pejskovi, nejdřív je trochu nedůvěřivý (já taky, fakt nechci, aby mě rafnul), ale pak se nechá pohladit a já zjišťuji, že nemá ani obojek, do háje, takže se ho někdo zbavil. Běží mi hlavou, pes už není nejmladší, je mi ho líto. Dalších 20 minut ho pozoruju a chodím za ním, ale je to pořád stejné. Popoběhne sem a pak zas zpět, připojí se k nějakým lidem a pak se zas vrátí, zakňučí. Spíš to teď vypadá, že už je to můj pes. I za mnou chvilku jde.

Karmický dluh

Já mám totiž jedno osobní traumátko a sice tento rok už jsem na jedno možná ztraceného pejska narazila a na tom samém místě, pobíhal sem a tam a rozhlížel se, neměla jsem čas a sílu se tím nějak zaobírat (výmluva, já vím) a šla jsem dál, nicméně špatný pocit zůstal, co když tam takhle běhal celou noc, co když tam takhle běhal několik dnů a nocí a všichni dělali stejně tak, jako já, že si toho nevšímají. Takže jsem si slíbila, že až se to stane zas, tak prostě musím něco udělat, smazat svůj karmický dluh vůči ztraceným psům.

Policie

Nechtělo se mi, ale prostě jsem musela, zavolala jsem na měšťáky a vylíčila jim situaci, upřímně se jim asi taky do toho moc nechtělo, řekla jsem, kde se tak zhruba pohybujeme a oni, že dorazí.  Pejsek chytil stopu a vydal se celkem rychlým klusem pryč, najedou, ach jo. Poklusávám za ním, to ho mám jako držet než dorazí? Co když mě kousne? Rozhodně se jí to nebude líbit. Je to fenka podle stylu, jak čůrá.

Snad neuteče

Mluvím na ní a psí babi je ráda, že ji někdo hladí a zajímá se o ní, když poodejdu, tak za mnou jde a pak zas jinam. 10 minut pryč a měšťáci nikde, mám chuť to zabalit, ale co pak, když přijedou, mají moje číslo, nebude to maření úředního výkonu? Nebo tak něco? Rozhodnu se, že prostě počkám. Z kabelky si udělám takové oko a pejskovi to hodím kolem krku, moc se jí to nelíbí, ale neprotestuje. Jsem jak na trní. Asi po 30 minutách přijedou chlapíci od policie a já povídám, jak to všechno je a bylo.

Už jsou tady!

Vidím, že policista není úplně nadšený, že musí řešit zatoulaného psa. Tak co babi, půjdeš se s námi projet? Říká kíračce, je to hodná holka nechá se naložit dozadu do auta, vůbec neprotestuje, nic ji nevadí a odjíždějí.

A co s ní teď bude? Ptám se.

Na stanici jí naskenujeme, tam máme takové zařízení a zjistíme, jestli není očipovaná, tak se může zjistit majitel a dál uvidíme, pak se případně dá do útulku, ale nebudeme předbíhat. Často se stává, že pes sám najde cestu domu. Tak jsem jí tady měla nechat? Přišlo mi, že čekám už docela dlouhou dobu a nezdálo se mi, že by nějak chytla stopu směr domov. Policista říká, že ne, že jsem udělala dobře, ale není si tím sám jistý, jsou různé případy, dost často, takhle lidé zavolají a za pár hodin je pes u svého majitele anebo taky ne. Těžko říct.

Kdo ví, jak to dopadlo

Takže takhle dopadla moje záchranářská akce. Vlastně nevím, jestli jsem udělala dobře, možná by pro kníračskou holku bylo lepší ji tam nechat a třeba by se chytla a došla domu? Nebo by jí našel páníček? Nebo by vyběhla z obory a zajelo by jí auto?  Nebo je teď v nějakém útulku a kňučí tam v kleci…

Nevím. Za sebe si pořád myslím, že jsem se rozhodla dobře.

Co myslíte?

Je lepší  v takovémto případě zavolat policii? Anebo pejska nechat? Třeba si poradí sám anebo se to nějak samo přirozeně vyřeší?