Vždycky jsem měla za to, že dobře vidím, představu, že budu nosit brýle jsem měla až nějak v důchodovém věku. Jo, stávalo se mi, že když přijížděla tramvaj, číslo jsem odhadovala tak nějak podle tvaru, zrak se zpravidla vrátil po čase do původního stavu, takže jsem občasnému zhoršení nepřikládala žádný velký význam.
Obrat nastal, když jsem poprvé chytila Covida, bylo mi tak nějak všelijak, jako když má člověk virózu, bolest těla, rýmička, únava, ale co mi přišlo nezvyklé byla bolest očí, myslím těch bulev, byly hodně citlivé, světlo mi nedělalo dobře, jak se Covid přehnal, tak mi zůstal trochu zhoršený zrak, no nic, říkala jsem si, časem se zas všechno vrátí do starých známých kolejích a já budu mít zrak znovu jak ostříž. Nějak se nic nedělo a já v práci dávala k proplacení částky, kde místo osmičky měla být nula nebo devítka místo osmičky atd.
Pár měsíců přešlo a mě navštívil Covid podruhé, a jak jsem to poznala? Že mě bolely oči, jako minule, vše tomu nasvědčovalo a test potvrdil. Přešlo pár měsíců a zrak se ne, a ne vrátit do původního stavu, takže jsem usoudila, že bude vhodné navštívit optika. Představoval jsem si to jednoduše, až se to bude hodit, zkrátka tam zaskočím a odnesu si půl dioptrie nebo vlastně čtvrt, že jo…
Po podrobném prozkoumání mého očního popředí, pozadí a bůhví čeho ještě, a různých dotazech, zda při řízení dobře vidím, jestli jsem neměla úraz oka a tak podobně, mi bylo jasné, že asi s půl dioptrií nevyváznu. Byla jsem s různými papíry odeslána na oční, aby potvrdili velikosti cylindrů a další záležitosti. Do té doby jsem si myslela, že z cylindru se v cirkuse jen tahají králíci.
U očního situace probíhala také zajímavě, moje oči prověřily rovnou dvě lékařky, které se shodly, že cylindry jsou fakt vysoké (bude hodně králíků!) a jak je možné, že s tím tak dobře celou dobu funguji, holt mozek je orgán užitečný a poradí si s danou situací, zrak vyrovná a výsledkem bylo jen horší vidění.
No nebudu svoje zkazky protahovat, od očního jsem se zas rovnou odebrala k optikovi, kde jsem si vybrala obroučky a nechala dělat brýle, také zacvakala tučnou zálohu. Nutno podotknout, že optička byla ochotná mladá žena, která měla nekonečnou trpělivost při zkoušení obrouček dobře míněnými komentáři mě usměrňovala: „No tyhle asi ne, v těch vypadáte starší a co tyhle, jéé to v těch vypadáte přísně atd.“
Asi mám tendenci si vybírat ten stejný typ brýlí, protože podobné obroučky mám i na slunečních.
Když mě v nich poprvé uviděl můj 16letý synáček prohlásil: „Vypadáš jako ta postavička z Příšerek s.r.o., ta knihovnice, nebo co to bylo“.
O pár dnů později mi to nedalo a příšerku jsem si vyhledala na internetu, no myslím, že trochu přeháněl, takovou druhou bradu ještě nemám. Tak mu to píšu a on: „no ale máš k tomu slušně nakročeno …“. Nemilujte je pak!
Mám pro vás tip pro unavené oči. Někdy se praktikuje na konci lekcí jógy, sepněte dlaně k sobě a třete jimi o sebe, až ucítíte teplo, přiložte dlaně jakoby mističky z nich na zavřené oči, vnímejte teplo energie z vašich dlaní, je to moc příjemné. Tak zatím, zdraví příšerka s.r.o.!
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Mila Evi,ani mě „zelená Rose“ z Příšerek s.r.o.neminula😁děti jsou skutečně milí , pozorní a upřímní…. díky za tip na unavené oči
Fany,děkuji! Tak jsme na tom podobně a že nám to sluší!