Udělat si to hezký

Někdo má doma plnej kvartýr různých kravinek a lapačů prachu.

Jako jsou to hezký věci, taky doma takový mám.

Ale k čemu to vlastně je?

Tak jsem to trochu protřídila, vyházela, darovala a pak zas přijdou třeba Vánoce a lítáme v tom nanovo, s kamarádkama si třeba dárečky na Vánoce dáváme, ale většina z nás už pochopila, že kravinky fakt ne.

Jenže chceme to mít doma hezký. Trochu protimluv.

Mně se třeba začalo libít pít ze svátečního (drahýho) hrnku, místo aby seděl ve skříni a koukal na mě z vytríny, mít na stole kytku, dát si čaj do konvičky a k tomu pasujícího hrnečku a tak nějak si tím udělat hezký den a takovou jakoby pohodu.

Přitom ještě docela nedávno, jsem takovýhle s prominutím „osery“ nechápala, přišlo mi to jako zdržování, prostě si dám kafe, čaj do nějakýho hrnku, proč mít jen tak kytku na stole, když jsem ji nedostala k narozeninám? Prostě mi to přišlo zbytečný a ztráta času.

No časy se mění, asi stárnu (asi určitě :)), a tak nějak si to chci dělat hezký pokud možno často a jednoduše. Abych nepotřebovala k tomu jet bůhvíkam a mít bůhvíjaký příjmy, prostě si to udělat hezký jednoduše a přitom účelně.

A pak je taky fajn ty věcičky a serpatičky poslat dál, třeba do nějakýho charitativního obchodu, když se vám začne libít zas něco jinýho, aby se člověk nezakrámoval, protože to ničemu neprospívá, taková ta zahlcenost a zakrámovanost.

A co vy, jaký jste typ? Co hromadí věci a neradi se jich zbavují? Nebo kupujete kravinky každou chvilku? Nebo se držíte zuby nehty toho, co doma máte a další věci už nechcete?

Anebo prostě doma máte jednu vázu, vánoční svícen, sošku po babicčce a dvě fotky v rámečku?

No, není to jednoduché, jak to celé uchopit.

Takže připíjím z hrnku, co dostal k svátku můj syn od svý tety, která evidentně hrnek koupila, protože se jí líbil a dostalo se mi informace, že je to autorskej hrnek, v překladu čti: nebyl levnej.

Užívám ho a piju z něj plnými doušky, protože jinak by ležel vzadu ve skříni a čekal až přijde jeho čas, jednou, možná.