Už zase ztrácím

Čas od času nastane období, kdy ztrácím věci, jaksi nadmíru. Doufám, že to také znáte!
Roztržitost zřejmě hraje svou roli. Nebo je zrovna úplněk nebo tak něco.

A vždycky když projdu tímhle obdobím, dávám si na věci větší pozor, na chvílí, jak jinak, no ponaučení.
Naposledy jsem v krátkém sledu po sobě ztratila: brýle (nechápu jak a kde), snubní prstýnek (fakt jsem se to bála doma říct, jsem to ale puťka), náušnici. Respektive ten prstýnek jsem ztratila jako poslední, byl to zlatý hřeb.

Brýle

U brýlí jsem doufala, že někde vyplavou, takže jsem čekala, po týdnu mžourání na monitor a tipování, jaképak číslo tam asi bude, bude to 8 nebo 0 anebo, že by to byla 6? Jsem se odebrala na oční, paní doktorka mě pochválila, jak mi tělo dobře funguje, oči byly v takové křeči, že je nemohla změřit, prý mozek maká na plné obrátky, abych alespoň něco viděla, tak musíme nechat, aby se oči povolily, pravila očařka a já chodila po čekárně se speciálními brýlemi a čekaly jsme, až oči povolí z křeče. Tak fajn, všechno se povedlo a čekala jsem další týden, než se brýle vyrobí.

Ty staré nikde nevyplavaly, nebyly ani v práci, ani doma, hledala jsem na úplně nesmyslných místech a nejhorší je, že jsem je ztratila ve futrálu, moje poslední teorie je, že mi vypadly v tramvaji z kapsy bundy, kam jsem je v hektice zastrčila.

Naušnice

Další následovala náušnice, to jsem musela ztratit v práci, ale nikdo jí nenašel, jen bižu, ale nosila jsem je ráda, dostala jsem je od svého synka před lety k Vánocům. Takové visací s růžovým kamínkem. Hodně jsem je nosila, hodily se ke všemu, nu což. Ale tu jednu neztracenou jsem si schovala, připomněla mi situaci, kdy jsem po desetiletích našla ztracenou náušnici na chalupě, byla ve spáře dlaždic před vchodem do chaty. A tu neztracenou jsem tehdy po letech vyhodila, koho by napadlo, že se najde po desetiletích?!

Prstýnek (snubní)

Završila jsem toto období ztrácení ztrátou snubního prstýnku, chvíli mi trvalo, než jsem se doma přiznala a manžel prohlásil zasmušile: „Teď už nejsi vdaná a po chvíli dodal, tak se vem jinej“. Ano, prstýnků mám víc, ale snubní je, tedy byl, jen jeden.

A ten přesně vím, jak jsem ztratila, jelikož na prsteníčku mě škrtil (od svatby pár kileček navíc), tak jsem si s ním na návštěvě u známých hrála a přendavala ho na malíčeka zpět, no a pak najedou nebyl. Všichni všechno prohledali. Nic.

Přešlo pár týdnů a jednoho dne, když jsem se vrátila z práce mi manžel říká: „Zavři oči a nastav ruku“ a podal mi můj ztracený snubák, nevěřila jsem vlastním očím. „Tak to mi řekni, kde jsi ho našel?“ Našel ho manželův kolega, když před našimi vrátky vystupoval z auta, byl na silnici ve spáře kočičích hlav, mezi tajícím sněhem (zase spára). Neuvěřitelné. Asi mi musel sklouznout z prstu, když jsem třeba hledala klíče nebo si sundávala rukavice.

Jsem teda MÓÓÓC ráda, že snubák byl nalezen, možná to obrazně znamená, že i moje manželství zůstane zachováno?

Co myslíte?