Valentýn

Už je tady zase, červená srdce na každém kroku.

Rok se z rokem sešel a Valentýn k nám přišel.

To je rým jak trám.

Tenhle svátek působí někdy silné protichůdné emoce. Valentýn v Česku není tak silně zakořeněný jako třeba v USA, ale stále vyvolává různé emoce – od radosti po lhostejnost či lehkou frustraci.

Jak ho vnímáte vy?

Jakože: vždyť to přišlo za Ameriky, to není česká záležitost, je to šílená komerce, byzyns, ceny červených růží kolem Valentýna vystřelí do závratných výšin a květinové burzy mají zas konečně trochu žně.

Taky mě to irituje a zároveň uvádí do znepokojivého očekávání.

Taky mě to irituje a zárovň uvádí od znepokojivého očekávání. U nás doma se na Valentýna moc nehraje, ale já bych chtěla, aby se hrálo. Ano je to tak, i když si buduju imič praktické a emancipované ženy, tak vlastně toužím po romantice a předražených kytkách 🙂 .

Záleží tedy, která složky ženy ve mně zrovna ten den zvítězí, jestli skeptická praktička, tak nikdo nic nedostane a dělám, jakože je to ta americká blbost, která sem dorazila, ale nikdo se jí o to neprosil!

Nebo jsem zrovna v náladě romantické křehule a ve výlohách šilhám po srdíčkách a dárkových valentýnských blbostech, kochám se květinami v kýblech před obchody a opájím se představou, že třeba nějakou dostanu….

Jak to celé vzniklo?

Jak to tedy celé s tím Valentýnem vzniklo? Určitě jste ten příběh už mnohokrát slyšeli. Ale opakování je matka moudrosti. Pojďme na to. Nuže:

Svátek svatého Valentýna, slavený 14. února, je tradičně spojován s oslavou lásky a romantických vztahů. Jeho původ sahá do starověkého Říma, kde byl svatý Valentýn, kněz či biskup, popraven za to, že tajně oddával zamilované páry navzdory zákazu císaře Claudia II. Legenda říká, že před smrtí napsal dopis své milované, který zakončil slovy „Tvůj Valentýn“, a tím údajně vznikla tradice valentýnských vzkazů.

Oslava lásky

V případě, že se na Valentýna podíváme, jako na oslavu lásky, tak jsem všema desti pro ho slavit, láska se musí oslavovat, nejlépe pořád a teď nemám na mysli lásku mileneckou, ale prostě čirou LÁSKU.

Tu, co léčí, tu, co hojí, tu, co konejší, tu, co dává naději.

Láska má mnoho podob

Láska má mnoho podob.

Je romantická, platonická, bezpodmíněčná, nenaplněná, vášnivá, osudová, bouřlivá, rodičovská, partnerská, přátelská.

Pak je tady taky sebeláska, která je důležitá pro naši duševní pohodu, učí nás repektu k sobě samé, postavit se sami za sebe, stanovit si zdravé hranice. Ta, která mi říká: „Evčo mám Tě ráda, budu tady vždycky pro tebe, budu stát po tvým boku, ať se děje cokoliv.“

Kde sídlí láska?

Kde vlastně sídlí láska? Kde ji najdeme?

Odpověď je jednoduchá. Sídlí přímo v nás, v našem srdci, tam, kde je náš pravý domov, který máme stále u sebe, ať se fyzicky nacházíme kdekoliv.

Tak takhle jednoduché to je?!

A jak jste na tom vy s Valentýnem?

Kupujete roztomilé blbůstky, medvídky se srdíčkama, sladkosti v červeném přebalu, rudé růže?

Anebo Valentýna ignorujete a nehodláte tuhle ničemnost podporovat?